Udělej si pohodičku, kafe nebo čaj a začti se do příběhu. Do příběhu o tom, jak vznikal tento web.
Co ti budu povídat, žádná rychlokvaška to není :D. Historie sahá až do roku 2021 kdy jsme s Kateřinou Hylákovou ( http://www.katerinahyl.com )nafotily první fotky. Jsou úžasné, ale zatím to u nich končilo. Cosi mě nepouštělo dál.
Kolikrát jsem pak slyšela: „Už máš hotový ten web? Tak už něco dělej, trvá ti to víc jak rok.“ Bylo mi hrozně. Vážně jsem moc chtěla tvořit, ale… Cítila jsem tlak ze všech možných stran, a když tlačíš, je z toho prostě hovno. Nebyla tam lehkost ani radost, a nevěděla jsem co s tím, co se sebou. Věděla jsem, že mi tvořit prostě v daný rok nejde, a místo přijetí, vytvářela další tlak a to nejen na sebe. Jakýkoliv dotaz na web se mě dotýkal na nejcitlivějším místě a zraňoval.
Nořím se do temnoty
Abych mohla tvořit, potřebovala jsem dozrát a prožít si na dřeň vše, o čem na webu píši, a to v mém případě vyžadovalo čas a odvahu se s láskou nořit do bolestí a temnot, které se postupně skrze situace, partnera a rodinu otevíraly. Jako semínko v zemi jsem postupně sílila a rostla. Stejně tak i můj web a s ním salon a celý projekt.
Jak vše, co dělám uchopit do slov? To byl oříšek. Odpověď přišla v podobě druhého fotografa Martina Koubka ( https://www.koubekmartin.cz/ ) který dokázal zachytit sílu a moc přítomného dosti autentického okamžiku, a já tak skrze fotografii mohla (u)vidět a cítit hloubku svého poslání. Najednou začala slova chodit postupně skrze mě v lehkosti a uvolnění, kdykoliv jsem pohlédla na fotky. Slova mají sílu, ale ne vše jimi lze uchopit a předat.
Pokusila jsem se ve Word Pressu zhmotnit svou představu. Dost mě to bavilo a štvalo zároveň. Neuměla jsem se v tom prostředí pohybovat a vše trvalo dlouho. Požádala jsem o pomoc a dokonce si mohla vybírat. Spřízněnou duší mi nakonec byla Anna Plavcová ( http://www.annaplavcova.cz/) která zhmotnila mou představu do detailu, a 15. února 2023 jsme slavnostně zmáčkly enter a odeslali tento web do virtuálního světa.
Ano, mohla jsem texty delegovat, fotky stáhnout z databanky a tvorbu přenechat odborníkům, ale… to by bylo ízi pízi (nic pro mě) a tak děkuji všem bytostem, které mi obohatili život a pomohli mně a mému projektu dozrát. Je to naše společné dílo, za kterým je opravdový odžitý příběh, a i proto mi na něm záleží. Děkuji sobě i tobě, že jsi součástí. Ano i ty, vážím si totiž tvého času a pozornosti, děkuji, že jsi dočetl/a až sem.
S láskou v srdci Monika.